Historie
Historické údaje o obci
Koncem 13. století byla na území obce slovanská osada, o jejíž rozšíření se zasloužil nějaký Bernard, zřejmě služebník starojického pána, který se zavázal sehnat nové osadníky. Podle Bernarda dostala naše obec název Bernartice. Od roku 1931 se obec jmenuje Bernartice nad Odrou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1374, kdy se uskutečnil prodej fojtství v Zašové. U této příležitosti byl mimo jiné přítomen i man Voka II. z Kravař Pohořálka z Bernartic. Obec patřila k starojickému a od roku 1533 novojickému panství. Z roku 1516 pochází zmínka o zřejmě prvním známém bernartickém fojtovi Mikulášovi. Bernartice byly přifařeny na Starý Jičín, teprve roku 1797 byla v obci zřízena kuracie (lokalita) s prvním kurátem P. Františkem Lacinou a ta byla povýšena roku 1896 na faru.
V 16. století postihla naši obec několikrát chudoba způsobená neúrodou a epidemie moru, při kterých vymřela velká část obyvatelstva. Na památku moru stojí na obou stranách obce u hlavní silnice (směr Šenov u Nového Jičína a směr Hůrka), boží muka. Dominanta obce, pozdně empírový chrám Navštívení Panny Marie, získal současnou podobu v roce 1837 a nejspíše téhož roku v prosinci byl posvěcen. Původní kostel byl postaven již v roce 1795 a vysvěcen 8. října 1797. Škola se připomíná k roku 1784, vyučovalo se po domech sedláků. Vlastní budova triviální školy byla postavena v roce 1796. Školní knihovna v Bernarticích existuje od roku 1880, obecní od roku 1885. Poštovní a telegrafní úřad byl v Bernarticích dán do provozu v roce 1886.
Obyvatelé se živili polním hospodářstvím a chovem hovězího dobytka, včelařstvím a sadařstvím. V 17. a 18. století se zde pěstoval len a konopí.
Po roce 1848 nastaly v celé zemi velké společenské změny. V roce 1849 naše obec ubránila svou samostatnost a vzniklo první osmičlenné zastupitelstvo. Během I. světové války muselo postupně narukovat mnoho mužů. Ne všichni se vrátili domů. Obec strádala velkými dodávkami potravin, obilí a dalších polních plodin a také koní pro válečné účely. Svůj český charakter si Bernartice zachovaly i za německé okupace během II. světové války, kdy byly včleněny do Německa. Skupina zdejších železničářů byla zapojena do odboje v Suchdolu nad Odrou, několika rodinám byl zabrán veškerý majetek a byly nuceně vystěhovány do Protektorátu a na jejich místo byly dosazeny rodiny z Tyrolska. Za okupace několik občanů položilo život. Ilegální národní výbor se v Bernarticích ustavil již v listopadu 1944 a po osvobození 7. 5. 1945 se ujal řízení. Prvním předsedou byl Alois Bayer. Po roce 1948 se obec velmi ztuha musela zapojit do nového socialistického zřízení.
 Fojtství č.1 |
 Polní práce 1955 |
.jpg) Obecní rada 1922-1924 |
 Ukončení školního roku 1946 |
Zemědělci začali společně hospodařit v roce 1953, JZD bylo založeno roku 1955 a později patřilo k ekonomickému celku JZD "Jesenicko" se sídlem v Jeseníku nad Odrou. V současnosti zde hospodaří několik soukromých rolníků, kteří se zabývají rostlinnou výrobou.
V roce 1980 byla obec přinucena integrovat k Novému Jičínu, kde setrvala do roku 1990. V roce 1989 proběhlo v obci referendum o osamostatnění obce. Od 1.1.1991 vznikl samostatný obecní úřad se svým 15ti členným zastupitelstvem a radou. V současnosti má obec 11 zastupitelů.
Elektrizace obce proběhla v roce 1927, vodovod byl vybudován v roce 1955, přičemž historická vodárna, která jímala podzemní vodu v dolní části obce, byla vybudována v roce 1892 a zásobovala vodou především Nový Jičín. Plynofikace obce proběhla v roce 1994 a oddílná kanalizace s čistírnou odpadních vod byla vybudována v roce 1998. V dalších letech proběhlo rozšíření inženýrských sítí pro výstavbu nových rodinných domů, opravy veřejného osvětlení a místního rozhlasu, opravy obecních komunikací a mostů, rekonstrukce budovy základní a mateřské školy, kapliček a božích muk, opravy interiérů v kulturním domě, restauraci a budově obecního úřadu. Bylo pořízeno požární vozidlo pro jednotku sboru dobrovolných hasičů.
Obec v minulosti postihla různá přírodní neštěstí, povodně, krupobití a požáry. Poslední se stala v roce 2009, kdy náhlá přívalová vlna po vydatných deštích zasáhla dolní části obce zvané Teplica a Krásno. Pomocí společného úsilí obce a občanů se škody podařilo napravit.
Pro naši obec chceme do budoucna vytvořit malé muzeum historických předmětů, které se v obci dochovaly. Historické předměty jsou prozatím uloženy ve smuteční síni a hledají se vhodné prostory pro jejich trvalé uložení.
Osobnosti obce
Bernartice nad Odrou mají své významné rodáky. Mezi nejvýznamnější patří hudební skladatelé Josef Ferdinand Klos a František Šimíček. Často tu pobýval významný archivář a historik PhDr. Adolf Turek, jehož rodina má ve zdejší obci kořeny.
BAYER Vítězslav (*1890 Bernartice n.O., + 1953 Karviná)
Učitel a ředitel národních škol na různých místech, významný osvětový pracovník.
GERYK Josef (*1820 Bernartice n.O., +1912 Bernartice n.O.)
Hudebník, znamenitý sólový klarinetista, osm let hrál ve vojenské kapele v Istrii. Po určitou dobu hrál také pod taktovkou slavného italského skladatele Giuseppe Verdiho. Po návratu do rodné obce po léta účinkoval jako hudebník v různých kapelách.
HÁJEK František (*1850, +1905)
Hudebník, kapelník, křídlovkář a basista. Vtvořil známou Hájkovu kapelu.
KITTRICH Josef (*1901 Bernartice n.O.)
Architekt, asistent a konstruktér na ústavě architektoniky a stavby měst profesora dr. A. Mandla.
KITTRICH Oldřich (*1892 Bernartice n.O., +1940 Ostrava)
Malíř, profesor kreslení na Gymnáziu v Ostravě.
KLOSS Josef Ferdinand (*1807 Bernartice n.O., + 1883 Vídeň)
Významný hudební skladatel, nositel císařské rakouské medaile pro umění a vědu, zpěvák, sbormistr, varhaník, hudební publicista a pedagog.
U příležitosti 200 let narození tohoto slavného rodáka vydal Klub přátel Poodří ve spolupráci s obcí brožovanou publikaci J. F. Kloss.
PAPÁK František (*1849 Bernartice n.O., + 1918)
Profesor na Gymnáziu v Uherském Hradišti, literárně činný.
TUREK Adolf, Dr. (*1911 Vídeň, +1998 Opava)
Asistent historického semináře filosofické fakulty, věnoval se archivní práci, autor článků z minulosti měst a obcí na Moravě. Podílel se v převážné míře na tvorbě knihy „Bernartice nad Odrou“, vydané v roce 1996.
ŠIMÍČEK Eduard (*1908 Bernartice n.O.)
Pianista a dirigent ostravské rozhlasové stanice, pak člen Ostravského symfonického orchestru. Je žákem profesora Hradila. Složil řadu populárních skladeb a rozhlasovou zpěvohru "Pancíř a Věra", komponoval 40 scénických skladeb, také skladby pro sólové nástroje s orchestrem a řadu písní, mezi nimi písňový cyklus "Rodná zem". Napsal i několik skladeb tanečních. Upravil některé valašské a ruské písně pro sólo, sbor a orchestr. Pracoval na klavírním koncertu.
ŠIMÍČEK František (*1895 Bernartice n.O.)
Varhaník, dirigent a hudební skladatel. Hudebně se vzdělával u houslisty Hauptmanna v Jeseníku nad Odrou a u Cyrila Hrabovského na Starém Jičíně, pak v hudební škole v Mariánských Horách. Působil jako varhaník na různých místech, od r. 1920 na Starém Jičíně, v době okupace v Hustopečích nad Bečvou, od r. 1945 do r. 1965 v Novém Jičíně. Bohatou skladatelskou činnost zahájil operetou "Očarovaná dědina" na libreto F. Hanzelky, od r. 1936 vydával své skladby vlastním nákladem. Byla to díla chrámové hudby, např. "Vánoční mše", koledy, písně, sbory velikonoční, svatodušní a rekviem a různé skladby taneční hudby. Z nich jsou známější "Mazurka Dagmar" (1958), pochod novojických rybářů "Petrův zdar", pochod "Pod starojickým hradem", polky "Maňásci", "Jančinka tančí" a "Jarní polka", oblibě se těší "Pozdrav domovu", pochod "Poštovní kvapík" a valčík "Sadila jsem konvalinku".
